Jako caseworker v LCL nemám do do tábora Mavrovouni přístup. Klienti z tábora za námi chodí na poradenství do kanceláře v centru Mytilény. Informace o podmínkách v táboře mám od klientů, řeckých kolegů či reportů ostatních neziskovek, které v táboře pracují. Myslím, že i tak je potřeba materiálním podmínkám přijetí žadatelů o udělení mezinárodní ochrany věnovat alespoň jeden příspěvek. Pokusím se tak alespoň trochu přiblížit, jak tu většina uprchlíků žije.
Po požáru v Morii v září 2020 se ocitly tisíce lidí na ulici, bez přístupu k pitné vodě a jídlu, centrální vláda jim zatarasila cestu do Mytilény. Mnoho z nich se podařilo relokovat, ostatní byli ubytování v dočasném registračním a identifikačním středisku (TRIC) Mavrovouni. Dočasně v něm žijí až dosud a zřejmě i budou, dokud se tu nepostaví nový "bezpečný a multifunkční" tábor, to bude ale zřejmě ještě několik let trvat. Podobný se nedávno otevřel na Samosu a řecké ministerstvo se s ním velmi chlubí (více tady). Nové uprchlické tábory připomínají spíš detenci, vězení. Řecká vláda nové tábory staví daleko od měst, ten na Lesbu má být doslova uprostřed ničeho. Postavením nového tábora tak dojde k naprosté izolaci žadatelů o mezinárodní ochranu od místní populace. Současný tábor i Moria přitom byly relativně dobře dostupné z Mytilény. Pokud nejede autobus, zdravý člověk zvládne cestu pěšky či na kole. V případě nového tábora si člověk třeba do nemocnice z tábora jen tak nezajde.
Ostatně snaha omezovat osobní svobodu žadatelů o mezinárodní ochranu je tady na ostrovech výrazná, zejména pandemická situace se stala dobrým pretextem. Co jsem přijela, lidé v táboře byli podle registračního čísla rozděleni do skupin, přičemž každý člověk mohl podle skupiny opustit tábor jednou týdně. Pro jakékoli jiné opuštění tábora potřebuje potvrzení o schůzce s právníkem či lékařem. Restrikce se v průběhu srpna poměrně rozvolňovaly, abychom se k nim koncem září opět vrátili. Kromě omezení pohybu uprchlíků a migrantů tu žádná nová opatření omezující zbytek obyvatelstva zavedena nebyla.
TRIC Mavrovouni na rozdíl od Morie leží na pobřeží. Jedná se o bývalou vojenskou základnu (kterých je na ostrově na můj vkus až moc). Ještě minulý rok se hovořilo o nevhodnosti takového místa i o zdravotních rizicích spojeným především s kontaminací olovem. V táboře jsou stany, velké rub hally, iso boxy a nově také plastová verze kontejnerů. V létě obyvatele tábora sužují horka, za deště bahno a a zima je v takových podmínkách přímo nelidská. Není nic zvláštního, když jsou stany vyplaveny vodou. Také se lehce vznítí, tenhle měsíc hořel jeden rub hall.
V létě se hovořilo o tom, že kemp se neustále přestavuje, jeho obyvatele nutí, aby se neustále stěhovali. Teď se zdá, že situace se trochu ustálila a v kempu se vytvořily různé zóny, do kterých jsou lidé přiřazeni následovně: modrá zóna je pro zranitelné osoby, zelená pro žadatele, červená pro osoby mimo azylovou procedury a ty s přiznanou mezinárodní ochranou. Žlutá zóna je zvláštní pro single muže, ti jsou ubytováni v rub hallech.
V části pro zranitelné osoby jsou iso boxy i stany. Iso box je nejlepší ubytování v táboře, bydlí v něm obvykle alespoň dvě rodiny, klidně se tam tak může těsnat mezi 10-15 lidmi. Iso box nemá žádné členění, obě rodiny tak sdílí jeden vchod a snaží se improvizovaně prostor rozdělit a vytvořit tak alespoň zdání soukromí. Nové plastové kontejnery k trvalému obývání nejsou vhodné vůbec. Jsou vysoce vznětlivé, i přes požární instrukce jsou nebezpečně blízko u sebe a zpočátku se mluvilo o tom, že v nich lidé nemají vůbec nic a spí jen na dekách na podlaze.
