čtvrtek 28. října 2021

Materiální podmínky přijetí aneb jak se žije v TRIC Mavrovouni či také Morii 2?

Jako caseworker v LCL nemám do do tábora Mavrovouni přístup. Klienti z tábora za námi chodí na poradenství do kanceláře v centru Mytilény. Informace o podmínkách v táboře mám od klientů, řeckých kolegů či reportů ostatních neziskovek, které v táboře pracují. Myslím, že i tak je potřeba materiálním podmínkám přijetí žadatelů o udělení mezinárodní ochrany věnovat alespoň jeden příspěvek. Pokusím se tak alespoň trochu přiblížit, jak tu většina uprchlíků žije.

Po požáru v Morii v září 2020 se ocitly tisíce lidí na ulici, bez přístupu k pitné vodě a jídlu, centrální vláda jim zatarasila cestu do Mytilény. Mnoho z nich se podařilo relokovat, ostatní byli ubytování v dočasném registračním a identifikačním středisku (TRIC) Mavrovouni. Dočasně v něm žijí až dosud a zřejmě i budou, dokud se tu nepostaví nový "bezpečný a multifunkční" tábor, to bude ale zřejmě ještě několik let trvat. Podobný se nedávno otevřel na Samosu a řecké ministerstvo se s ním velmi chlubí (více tady). Nové uprchlické tábory připomínají spíš detenci, vězení. Řecká vláda nové tábory staví daleko od měst, ten na Lesbu má být doslova uprostřed ničeho. Postavením nového tábora tak dojde k naprosté izolaci žadatelů o mezinárodní ochranu od místní populace. Současný tábor i Moria přitom byly relativně dobře dostupné z Mytilény. Pokud nejede autobus, zdravý člověk zvládne cestu pěšky či na kole. V případě nového tábora si člověk třeba do nemocnice z tábora jen tak nezajde. 

Graffiti v centru Mytilény

Ostatně snaha omezovat osobní svobodu žadatelů o mezinárodní ochranu je tady na ostrovech výrazná, zejména pandemická situace se stala dobrým pretextem. Co jsem přijela, lidé v táboře byli podle registračního čísla rozděleni do skupin, přičemž každý člověk mohl podle skupiny opustit tábor jednou týdně. Pro jakékoli jiné opuštění tábora potřebuje potvrzení o schůzce s právníkem či lékařem. Restrikce se v průběhu srpna poměrně rozvolňovaly, abychom se k nim koncem září opět vrátili. Kromě omezení pohybu uprchlíků a migrantů tu žádná nová opatření omezující zbytek obyvatelstva zavedena nebyla. 

TRIC Mavrovouni na rozdíl od Morie leží na pobřeží. Jedná se o bývalou vojenskou základnu (kterých je na ostrově na můj vkus až moc). Ještě minulý rok se hovořilo o nevhodnosti takového místa i o zdravotních rizicích spojeným především s kontaminací olovem. V táboře jsou stany, velké rub hally, iso boxy a nově také plastová verze kontejnerů. V létě obyvatele tábora sužují horka, za deště bahno a a zima je v takových podmínkách přímo nelidská. Není nic zvláštního, když jsou stany vyplaveny vodou. Také se lehce vznítí, tenhle měsíc hořel jeden rub hall.

Zóny v kempu, mrkněte taky na fotky v příspěvku LCL

V létě se hovořilo o tom, že kemp se neustále přestavuje, jeho obyvatele nutí, aby se neustále stěhovali. Teď se zdá, že situace se trochu ustálila a v kempu se vytvořily různé zóny, do kterých jsou lidé přiřazeni následovně: modrá zóna je pro zranitelné osoby, zelená pro žadatele, červená pro osoby mimo azylovou procedury a ty s přiznanou mezinárodní ochranou. Žlutá zóna je zvláštní pro single muže, ti jsou ubytováni v rub hallech.

V části pro zranitelné osoby jsou iso boxy i stany. Iso box je nejlepší ubytování v táboře, bydlí v něm obvykle alespoň dvě rodiny, klidně se tam tak může těsnat mezi 10-15 lidmi. Iso box nemá žádné členění, obě rodiny tak sdílí jeden vchod a snaží se improvizovaně prostor rozdělit a vytvořit tak alespoň zdání soukromí. Nové plastové kontejnery k trvalému obývání nejsou vhodné vůbec. Jsou vysoce vznětlivé, i přes požární instrukce jsou nebezpečně blízko u sebe a zpočátku se mluvilo o tom, že v nich lidé nemají vůbec nic a spí jen na dekách na podlaze.

středa 13. října 2021

Úspěšný border management nebo ilegální praxe?


Za rok 2021 Řecko registruje celkem asi 6500 nově příchozích žadatelů o mezinárodní ochranu, z nichž více než jedna třetina přicestovala přes moře, celkem 2545 osob (údaje platné k 13. 10. 2021, UNHCR).Pro lepší přehled sdílím tabulku dat od roku 2014, ze které jsou proměny, resp. výrazné snížení počtu nově příchozích žadatelů o mezinárodní ochranu v letech 2016, resp. 2017 a 2020 zřejmé (UNHCR).

Previous yearsSea arrivals Land arrivals Dead and missing
2020 9,714 5,982 102
2019 59,726 14,887 71
2018 32,494 18,014 174
2017 29,718 6,592 59
2016 173,450 3,784 441
2015 856,723 4,907 799
2014 41,038 2,280 405

Za prvním snížením počtu nově příchozích stojí tzv. migrační pakt uzavřený mezi EU a Tureckem (více zde). EU tak prakticky dovolila, aby se z lidí na cestě stal nástroj politické manipulace. Erdogan se pokusil vyvíjet tlak na EU na počátku roku 2020 (Přes 13 tisíc migrantů na řecko-turecké hranici). V letošním roce jsme byli svědky podobných situací v Maroku, přesněji ve španělské enklávě Ceuta (více zde). Inspirovat se nechal i Lukašenko a severovýchodní hranice se v letošním létě otevřela jako nová, avšak nikoli bezpečná a zřejmě i dočasná brána do EU (více BBC, POLITICO).

V roce 2020 se situace změnila v důsledku ochromení pandemickou situací, zároveň nevládní organizace začaly dokumentovat systematické využívání praxe tzv. pushbacků, které prováděla řecká pobřežní stráž. Aegean Boat Report uvádí meziroční srovnání nově příchozích na řecké ostrovy, stejně jako zastavených osob v letech 2019 a 2020. Rekordní počet zastavených migrantů se v září 2019 vyšplhal na 22450 osob. Na zastavování lodí se v tomto případě podílela právě turecká pobřežní stráž. V roce 2020 se celkový počet nově příchozích i pokusů o překročení hranice celkově snížil. K březnu 2020 se začíná hovořit o systematických pushbacích žadatelů o mezinárodní ochranu. Lidé, kteří překročili státní hranici a musí jim být umožněno požádat o udělení mezinárodní ochrany, jsou vytlačeni zpět z území EU do státu, ze kterého přišli, aniž by o takovém postupu bylo legálně rozhodnuto. V případě řeckých ostrovů se jedná o vytlačování migrantů zpět do tureckých vod. Fakticky je tak těmto lidem znemožněn přístup do azylové procedury na území EU.

 

Za pushbacky z egejských ostrovů stojí řecká pobřežní stráž, roli zde hraje také FRONTEX a hovoří se jisté (minimálně pasivní) roli lodí NATO. Velmi brzy začaly být také používány záchranné čluny (life rafts), na které jsou migranti přemístěni a vytlačeni do tureckých vod, kde čekají, zda je turecká pobřežní stráž najde. Jen v roce 2021 turecká pobřežní stráž z moře zachránila téměř 6000 osob (více zde). Podrobné statistiky o záchranných operacích jsou k nalezení v turečtině na jejich webu.

I když loď s lidmi dorazí na ostrov, riziko jejich hromadného vyhoštění nepomíjí. Migranti se obvykle snaží na své cestě či po přistání kontaktovat nevládní organizace, jako jsou například Aegean Boat Report či Alarmphone. Ačkoli se jedná pouze o monitoring, aktivita neziskových organizací i jednotlivců je Řeckem kriminalizována. Dochází například k systematickému obviňování osob, které řídily člun, více zde. Za trestný čin je považováno napomáhání k překročení státní hranice, ale i napomáhání k iregulárnímu pobytu na území. To v praxi znamená, že kdokoli dorazí na místo příjezdu lodi, vystavuje se riziku trestního stíhání. Jistou imunitu poskytuje řecká policie osobám, které jsou schopni na místě prokázat, že jsou advokátky či novináři.

Azylový pohovor, nebo fraška?

Příspěvek o azylovém pohovoru bude vycházet především z mých subjektivních dojmů. Vzhledem k tomu, že většina mých klientů je z Afghánistánu...